Po nové tyrkysové stěně a obrazu dostala Terezka další a poslední část svého slečnovského pokoje. Aneb co dělá maminka, když jsou obě konečně na tři dny pryč. Kytuje, maluje, přemisťuje, zařizuje, uklízí a třídí:-) Terezky pracovní stůl putoval k Bety a zpoza skříně po letech spatřila světlo skleněná deska, která tam byla několik let zaparkovaná a čekala, až se bude hodit. Přišel její čas. Nejprve jsme na zkoušku dali pod skleněnou desku nohy z našeho pracovního koutu. A kvůli praktičnosti jsme dokoupili kovovou nohu a šuplíky. Proměna z dětského pokojíčku je na nějaký čas opět dokončena. Ještě praktický tip pro ty, kteří jsou na začátku a čeká je první nátěr dřeva. Já jsem původně před pěti lety všechno dřevo natřela matným bezbarvým lakem, ale nelíbilo se mi, jak časem dřevo zežloutlo. A i na nalakované kleštiny a trámky jsem vzala bílou lazuru a podařilo se. Pokud chcete, aby zůstalo dřevo bělejší, použijte jako první nátěr bílou lazuru. A vítejte u mladší slečny. Ta zatím, jak to tak u mladších sourozenců bývá, paběrkuje po své starší sestře. Nijak jí to ale nevadí a každou změnu nadšeně vítá. Stůj je původně masivní dřevěný jídelní stůl z našeho bytu. Natřela jsem ho matným Balakrylem. Růžový odstín jsem vytvořila přimícháním kapky červené barvy. Ani jsem nekupovala červený Balakryl, ale využila jsem červenou Dulux barvu na stěnu, kterou jsem tehdy malovala u Terky. Nic se nesmývá, neodlupuje a Balakryl stále i po pěti letech perfektně drží. Snažili jsme se maximálně využít Betynčin předešlý malý psací stůl. Použili jsme celý bok stolku s dvířky a poličkami. Všechny puntíky stříhám ze samolepicí fólie. Až teď teprve vidím, jak si Áša lebedí v tee pee:-) Mějte prima neděli a nebojte, po předání už tak uklizeno nemáme. Ještě že mi zbyly ty fotky :-)
