Pinterest • Celosvětový katalog nápadů

a protože tak zapadnou i lidé okolo nás, připadá nám to normální. Když jedna kapitola končí, je třeba rozepsat novou, a nezastavovat se na dlouhou dobu. Život je přece o ochutnávání, poznávání, setkávání, tak na to nezapomínejme, a nenechme se chlácholit tím, že už je jako něco hotové... Otázka k zamyšlení: Jak jsem spokojen s tím, kam se posouvá můj život? Afirmace dne: Můj život je neustále plný nových atrakcí, dobrodružství a setkání.

Všimli jste si někdy, jak se děti dokáží naplno ponořit do toho, co dělají? Ať už jsou na pískovišti, hrají si s Legem nebo “dobývají” nová území s klacíkem v ruce, umějí se do toho tak vžít, že ztrácejí pojem o čase i okolním světě. Pro nás už je to často jen těžko představitelné, že bychom se uměli do něčeho takto ponořit. Jenže to je právě ta cesta k úspěchu. Dělat něco pro nás tak zajímavého, že se tím necháme úplně strhnout a pohltit. Čas v takové chvíli přestává hrát roli. Nadšení a…

9
1

Žijeme v duálním světě, kdy světlo nemůže existovat bez tmy, bílá bez černé, smích bez pláče nebo narození bez smrti. Tyhle protiklady patří neodmyslitelně k sobě. Jenže my jsme se je postupem času naučili úplně oddělovat. A v určitých případech jeden považujeme za dobrý a druhý za špatný. Na stejném principu funguje i náš život. Ať chceme nebo ne, tak někdy zažíváme veselé momenty, a jindy ty smutnější. Občas se nám něco povede, a občas je třeba se poučitcitáty - Život je často jako…

4

Lidé berou rodičovství často jako zaměstnání, kde se oni staví do role šéfa a dítě je zaměstnanec. Podle mě bychom se ale měli s dětmi naučit vést dialog, místo toho, abychom jim říkali, co musí, co nesmí, co by se mělo, co se od něj očekává nebo, jak se má přesně chovat. Vždyť dítě je na stejné úrovni jako my, nemá menší práva, než máme my. Naučme se tedy komunikovat s ním jako s nejlepším přítelem. Nám by se také nelíbilo, kdyby nyní přišla naše máma nebo kamarádka, a dala nám na…

5

Jedním z největších omylů lidí je ten, že neustále otročí nějakému společenskému zrcadlu. Žijí podle představ rodičů, kamarádu či společnosti, a díky tomu nejsou vůbec autentičtí. Každou chvíli se potřebují rozhlížet kolem sebe, aby jim někdo potvrdil, že je s nimi vše v pořádku. K čemu nám je, že nás druzí poplácají po zádech, za to co děláme, když sami víme, že chceme v životě jít úplně jinou cestou? Není tohle snad náš život, a naše rozhodnutí, které bychom měli dělat sami za sebe bez…

14
1

Neustále hledáme v životě nějaké jistoty, ale možná jednou pochopíme, že žádné životní jistoty neexistují. Není žádná jistá práce, není žádné jisté manželství, není žádný jistý věk. Nikdo z nás nemůže s jistotou říct, že tady zítra bude. Možná ty vypadá jako samozřejmost, protože jsme se posledních 20-30-40 let vždycky probudili v pořádku. Jenže, co bylo včera, nemá nic společného s tím, co je dnes, a už vůbec ne s tím, co bude zítra. Lidé si myslí, že to je všechno navždy, a na všechno…

4

Máloco nás může poslat dolu tak, že už se nebudeme schopni zvednout, pokud to sami nedovolíme. Někdy máme pocit, že je to konec, že už je to moc, ale my jsme tím, kdo o tom rozhoduje. V životě někdy přicházejí tvrdé lekce. Možná jsou tu ale právě od toho, abychom se konečně probrali z letargie, a začali opravdu naplno žít. Třeba máme být více pozorní a přítomní. Kdybychom žili více vědomě, a pracovali lépe se svými myšlenkami, možná by takových situací bylo méně. Jenže my často hledáme…

16
1

V životě je určitě dobré plánovat, kam bychom se chtěli dostat, protože ani loď, pokud nemá cíl, tak nikam nedojede, a jen bloudí na moři. Podle mě ale není dobré, necháme-li se plánováním a cíli úplně pohltit. Všechno se v životě stejně přesně naplánovat nedá. Přijdou situace a momenty, které nám plány nabourají. Já mám v životě svoje cíle, ale vždycky si nechávám otevřená vrátka, aby existovala řada možností, jak se k těm cílům dostat. Líbí se mi objevovat nové životní cesty. A jednou…

3

Pořád je dost lidí, kteří si hrabou na svůj píseček. Neustále hromadí nějaký majetek, a škudlí něco pro sebe, ale už málokdy dokáží udělat radost svým blízkým natož pak dalším lidem. To, co nám v životě přináší největší radost, je vzájemné propojení s druhými lidmi. Když dokážeme druhého rozesmát, pomoci mu nebo ho něčím obdarovat, to je to, co nás vnitřně naplňuje. K čemu nám je obrovský palác ve kterém lidé pláčou? Můžeme být spokojeni i v chatrči a smát se. Samozřejmě, že nejlepší…

3

“Jo, chlapče, tak na tohle už jsem moc starej.” Přijde mi, že často používáme svůj věk jako berličku, abychom se na něco mohli vymluvit. Myslíme si, že o naší aktivitě nebo způsobilosti rozhoduje číslo v občance, ale spíše je to naše víra ve věk. Věříme, že jsme staří, a mnoho věcí kvůli tomu v životě ani nevyzkoušíme, aniž bychom vůbec věděli, zda to můžeme dokázat. Mnohdy v tom hraje roli i obava z toho, co by tomu řeklo naše okolí. “Prosimťe, v těch tvejch letech, máš to ještě…

4
1